IT Blok

kutilovo živobytí

Java – úvod

Programovací jazyk Java jistě nikomu nemusím představovat. Jistě také víte, že v Javě je možné vytvářet více typů aplikací. A to jak webové, běžící na Apache Tomcat (a dalších webserverech), tak desktopové, které potřebují pro svůj běh nainstalovaný JRE (Java Runtime Environment). V této sérii článků si probereme druhou variantu.

O Javě jako programovacím jazyku jsem věděl už dlouhou dobu, ale zatím mne nijak nelákala. A to ani přes její nesporné výhody, jako je například přenositelnost programů mezi různými platformami. Kdy na Windows, Linuxu a dalších OS stačí mít nainstalované správné JRE a mnou napsaný program tam bude fungovat. Nicméně okolnostmi (a těmi je mé dokončování VŠ vzdělání) jsem byl „donucen“ se tímto programovacím jazykem zabývat.

Vhodný editor

Většina programátorů se shodne na tom, že na editoru zas tak moc nezáleží. Nicméně volba toho správného nám ušetří spoustu drahocenného času.
Já na prostředí Windows používám nejčastěji program PSPad, který umí velmi dobře zvýrazňovat zdrojový kód téměř libovolného programovacího jazyka a navíc podporuje i jakousi správu projektů, nebo editor vim. A je určitě zcela jasné, že na Linuxu používám editor vim, jakožto nejlepší volbu.
A pro práci na rozsáhlých projektech je asi nejvhodnější vývojové prostředí Eclipse. Které je kompletně napsáno v Javě a je určeno primárně pro vývoj programů v Javě. Existuje ale i několik portů pro jiné programovací jazyky (např. PHP nebo C/C++).

Vznik programu v Javě

Program v Javě vznikne následujícím způsobem:

  • Máme jeden či více zdrojových souborů <jmeno>.java
  • Tyto soubory jsou přeloženy do vnitřní formy (tzv. bytekód)
  • Tím vznikne soubor <jmeno>.class
  • Jeho interpretaci provádí program JVM (Java Virtual Machine)
  • Program využívá knihovny (Java Core API)

V podstatě JVM a Java Core API dohromady tvoří tzv. Java platformu. Programům v Javě se také říká „třídy“, to kvůli koncovce .class u jména programu.

První program v Javě

Jaké zásady dodržovat:

  • Program (zdrojový soubor) je vhodnější psát v textovém editoru (vi, PSPad apod.).
  • Název třídy by měl začínat velkým písmenem, pokud je název víceslovný, začíná velkým písmenem každé slovo. Nepoužívají se podtržítka ani pomlčky nebo mezery. Název třídy musí tvořit „blok“ {…}.
  • Zdrojový soubor musí mít shodný název s názvem třídy. A to včetně malých a velkých písmen.
  • Zdrojový soubor ukládáme s koncovkou *.java
  • Zdrojový soubor přeložíme příkazem: javac Pozdrav.java
  • Program spustíme příkazem: java Pozdrav
01 public class Pozdrav {
02     public static void main(String[] args){
03         System.out.println("Ahoj");
04     }
05 }

Metoda public static void main(String[] args) je veřejná statická metoda, jejíž hlavička musí být zapsána shodně, jako je uvedeno v tomto příkladu!
Parametrem metody (má název s počátečním malým písmenem, vyjadřující děj) je pole řetězců pojmenované args (možno pojmenovat i jinak) představující argumenty, tedy možnost zadání vstupních dat z příkazové řádky apod.
Metoda main() nevrací žádnou hodnotu. Její návratový typ je vždy void!!!

Druhý program

01 public class Ahoj {
02     public static void main(String[] args){
03         int pocitadlo = 1;
04         while(pocitadlo <=2){
05             System.out.println("Ahoj");
06             pocitadlo = pocitadlo + 1;
07         }
08     }
09 }

Příkaz System.out.println(„Ahoj“); je voláním metody pro výpis na obrazovku. Tato metoda pracuje se standardním výstupem (out) a patří do třídy System, která je připojena automaticky (není třeba její import).
Výraz „Ahoj“ představuje řetězec. To je text uzavřený v řetězových závorkách „“ (takto napsané je to prázdný řetězec).

Čeština v Javě

Java češtinu umí. Výstup je zobrazen ve výchozím kódování daného operačního systému. Ale obecně je mnohem vhodnější češtinu NEPOUŽÍVAT!!!
Vyhneme se tím problémům při přenosech programu mezi operačními systémy a i jejich různými jazykovými nastaveními.

Komentáře a dokumentace

Komentáře mají jednu nespornou výhodu. Usnadňují nám orientaci ve zdrojovém kódu. Při rozsáhlejších projektech nemáme šanci si pamatovat, co která část programu dělá a díky komentářům to nemusíme nijak složitě zkoumat.
Typy komentářů

  • řádkový (do konce řádku) – // text komentare
  • blokový (více řádek) – /* text komentare */
  • dokumentační – /** text dokumentace */

Komentáře slouží k vygenerování dokumentace k našemu programu. Takže to, co bude uvedeno jako text dokumentace, bude přegenerováno do *.html souboru s dokumentací k programu.

Vygenerování dokumentace

K vygenerování dokumentace potřebujeme program javadoc, který je součástí instalace JDK.
Samotné generování se provádí např. příkazem javadoc -d mujDokument jmeno.java. Tím bude vytvořen adresář mujDokument, který bude obsahovat .html soubory.
Pro zobrazení dokumentace stačí spustit soubor Index.html.

Příklad generování dokumentace

Již uvedený program Ahoj.java doplníme o komentáře a dokumentační texty:

01 import java.io.*;
02 // zde neni import treba, je to uvedeno jen pro ukazku
03 
04 /**
05  * Dva vypisy slova Ahoj
06  * @author michell
07  * @version 1.0 - 1.1.2011
08 */
09 public class Ahoj {
10 /**
11  * Metoda main() - spousteni programu
12  * @param args - pole retezcu argumentu
13  * @return - nevraci zadnou hodnotu
14 */
15     public static void main(String[] args){
16         int pocitadlo = 1; // reprezentuje pocet vypisu
17     /*
18        cislo 2 muzeme zamenit za 3,
19        pak se vypis provede 3x
20     */
21         while(pocitadlo <=2){
22             System.out.println("Ahoj");
23             pocitadlo = pocitadlo + 1;
24         }
25     }
26 }

Příklady příkazů pro vygenerování dokumentace:

  • javadoc -d Dokumentace Ahoj.java – vytvoří adresář Dokumentace s dokumentací k výše uvedenému příkladu.
  • javadoc -author -d Dokumentace Ahoj.java – přidá do dokumentace jméno autora (v programu @author).
  • javadoc -author -d Dokumentace *.java – vytvoří dokumentaci více souborů.

To je na úvod vše. Příště se podíváme např. na datové typy, deklarace proměnných apod.